Po bezmála dvou letech si dali příznivci kvalitní bluegrasové muziky dostaveníčko v hasičárně v Kosmonosích. Na pět desítek návštěvníků si dalo jako hlavní večerní chod vystoupení mladoboleslavských kapel Flastr a FairPlayGrass. Posluchači dostali vše, čeho jejich uši, oči i žaludky žádaly. Dušemi tohoto pravidelného setkání jsou otec Tomáš a syn Honza Huškovi, kosmonosáci jako řemen.
Koncert začal zhruba ve čtvrt na osm hodinovým vystoupením kapely Flastr. Flastr tvoří pět muzikantů a zpěvačka Hanka Jelínková, která se k Flastru připojila loni na sklonku léta (Pamatujete na koncert u příležitosti Dnů evropského dědictví v Loretě? To byl první společný koncert v tomto složení). Flastru to hraje moc pěkně, zpívá mu to hlavně to česky, a to díky kapelníkovi Honzovi Raclavskému. Flastři zahráli vlastně jen jednu píseň v angličtině, známou skladu Joline, kterou se proslavila mimo jiné Dolly Parton, zařadili až na úplný konec programu. Vrcholem koncertu pro mě byl skvěle zvládnutý Orange Blossom Special, s vynikajícími sólovými výkony, zejména pak výkon Tomáše Huška na housle mnohé přítomné zcela uchvátil. Členové kapely nešetřili ani nakažlivým humorem, jen zřídka nemířeným do vlastních řad…
Následovala kratičká pauza na doplnění občerstvení, a na pódium nastoupila kapela FairPlayGrass. Letos již patnáctiletou kapelu tvoří pět skvělých muzikantů, kosmonosáci se s ní setkávají například na čarodějnicích v Altamiře. Slovem v úterý doprovázel Honza Hušek, ale během rozverné hodinky se u mikrofonu vystřídalo konferenciérů víc. Vlastně všichni, kromě houslisty a baskytaristy. Už první skladba ukázala, že FPG je profesionální bluegrassovou kapelou, v tom nejlepším významu slova. Suverénní sólová vystoupení, sebevědomý zpěv, poměr anglických a českých textů zhruba padesát na padesát. A na hony daleko bylo z kluků cítit, že si přišli zahrát, protože se chtějí bavit a chtějí bavit.
Bluegrassmeni jsou vůbec skvělí lidičky. Kde se v nich bere ten neutuchající optimismus, ta inteligentní žoviálnost, nehraná schopnost udělat si srandu ze všeho, ze všech, i ze sebe? Jasně, my diváci chodíme na koncerty hlavně kvůli skvělé muzice. Ale pokud muzikanti zvládají ještě bavit lidi mezi písněmi, je to fajn.( Jen pozor na Redlův syndrom - to se mezi mluvené slovo proloží sem tam nějaká ta píseň. Členové obou kapel si jsou evidentně tohoto možného "nebezpečí" vědomi, a tak se mnohem radši pohybují ve světě akordů, tónin, a omačkaných prstů. A to je dobře.)
Úterní bluegrassová slezina v hasičárně byla prostě skvělá. Tahle muzika je věčná, divácky vděčná, a když se umí, jsou na ni i sněhové závěje krátké. Zkrátka a dobře - v úterý se dalo v hasičárně parádně "bejt". A dalo by se tam i parádně bydlet. Tak snad již brzy na stejném místě - ahoj.
Fotografii kapely Flastr pořízenou v září při koncertu v Loretě jsem si vypůjčil ze stránek kapely Flastr.
Zde hledá
díky pane Odnoho za pochvalu, máte u mě na příště "volňáska" t.h.